Sama,
v prázdné posteli,
schoulená v pánské košili,
rozmazané oči,
díky kterým doufáš že všechno smažeš,
mokré tváře,
od slz,
já nemůžu,
čemus na tom nerozuměl?
sobectví nenávist pláč
v den napůl smůly napůl štěstí....
ale končí smůlou
tak doufejme že zítřek začne štěstím