Výčitky

A už je to tu zas,
zas mi něco vyčítáš...
Proč proč mi to děláte?
Je to můj život,
já nejsem vy.
Máte svoji představu,
je vám jedno jaká je má,
stále mi to připomínáte,
upomínáte mě,
dokola,
dokola,
pořád dokola.
Mě to nebaví,
já nejsem vy a nikdy nebudu.
Copak mě nemůžete nechat být?
To vás vůbec nezajímá, co vlastně chci já?
To mě nemůžete nechat žít život podle sebe?
Já nejsem malá,
už ne...
teď je to na mě,
tak Vás prosím,
respektujte mě,
neberte mi moje sny, ideály a názory,
nepleťte si svůj názor s mým.
Mně se taky spousta věcí nelíbí,
ale nic neřeknu,
je to vaše věc...
tak to prosím mějte i naopak...
Slyším stále jen kritiku,
ale kam se poděly pochvaly?
ty už neslyším..
Myslím, že je dobře, že tu budu jen pár dní  apak pryč,
mám pocit, že si mě začnete víc vážit...

špatná volba

Další špatná osoba,
do srdce se mi zapletla,
copak si neumí správně vybírat,
že ty které mají zájem odmítá,
a ty co ne pouští dál.
A tak to dopadá tak, že chlapeček si hrál,
hrál si s ní,
jak malí,
smáli se,
byli na okamžik šťastni.
A tak druhý den holčička na pískovišti čeká,
těší se, že zas si bude s ním hrát...
ale on nepřichází...
Nebaví ji čekat,
a tak staví bábovičky sama.
A v duchu si říká : "Já je stejně umím lepší, alespoň mi to nekazí"