Jsem jako váza,
která se rozpadla
a teď se musí slepit...
Bývaly v ní krásně květiny,
plné barev,
různých druhů,
občas malá,
jindy velká,
někdy jedna,
podruhé celý puget
a pak najednou byla prázdná...
po to, co vylili z ní zakalenou vodu, která zbyla po poslední květině.
Byla prázdná,
najednou tak lehká,
úplně jiná než předtím,
za nějaký čas na ni začal padat prach,
pak do ní lidé začali strkat,
až nakonec spadla,
rozpadla se na tisíce kousků...
a teď je čas je sesbírat
a slepit dohromady
