Vidím se jako včera,
rok zpátky,
sedím přemýšlím, co jsem udělala za šílenost,
proč Plzeň?
Bláznosvtví,
nikoho tam neznáš,
nikdy jsi to nedělala,
máš jen vášeň...
Čím se víc blížil začátek,
tím více rostl můj strach,
zžíral mě zevniř,
sežrl všechny mé pozitvní myšlenky a nadšení,
strach...
ach ten strach...
Avšak pak jsem musela...
přišel ten den...
A pak :)...
Strach odletěl kamsi a zbylo to dobré,
vášeň rostla,
já se učila,
malovala,
učitelé mě učily,
kamarádi mě učili,
učitelé chválili,
kamarádi kritizovali
a naopak...
Pak workcamp,
pak výstava a
Občas stojí za to překonat strach, abyste zažili něco úžasného :)
vždycky je to risk jak říká Isabelle.... ale je to 5O na 5O a člověk nikdy neví... tak to stojí za to zksuit
