Myšlenka

Je skvělé říkat, co si myslíme aniž by to někdo slyšel...

Zlost

Odhoď všechny své zlosti,
jinak se to zažere do morku tvých kostí,
pak už nebude cesty pryč,
a nakonec po tobě nezbude nic.

Klec

Uzavře tě do svých klecí,
a už tě nepustí ven
dokud se nevylečíš
a v hlavě ti na to nezbude jediná myšlenka
jen jediná vzpomínka
půjdeme vlnami, přebrodíme spolu moře
a pak osedláš mi oře
odjdeme pryč
do domu od kterého nemám klíč
nebudu vědět kam
dokavaď nebude tam
Pak už nebude útěku
budu v tvé moci
a ty zas v mé
probdíme spolu celé noci
milovat přeci
se dá i v malé kleci
láska vzplane mezi námi
zůstaneme sami se svými hrami
zahojíš mi všechny rány
až přestanou mít ostré hrany
a přestanou bolet
strávíme spolu spoustu let
Jen škoda, že je to jen sen,
a začína den....

Déšť

Déšť jako očistec
 od smilnění
od smutku
od nenávisti
od nešťastné lásky.
Déšť jako boží slzy 
nad utrpením a nespravedlností.
Déšť jako rosa
na rozkvetlé louce.
Déšť jako čirá voda snášející se z nebes na lidské tváře,
stékající po vráskách, po rtech zkřivených úsměvem či zamračením, 
dopadající na ruce
pomalu stékající po čáře života
a z ní dopadá na zem.
Déšť jako zázrak,
uprostřed horkého léta.
Déšť jako nevítaný host
přerušující polibky milenců.
Déšť jako příčina slov " To je ale hnusně venku"
nechápajíc odporuju " Pro mě krásně!"
Déšt jako nepřítel všem technologiím
a nejlepší přítel přirody.
Déšt jako kapka,
dopadající na mou tvář
důvod k úsměvu je pro mne ten boží pláč
natáhnu dlaně k nebesům s touhou chytat Déšť.
Déšť jako věc,
kterou nikdy nepřestanu milovat.

Rada přítelkyně

Řekni mi,
že se do něj nezamiluju,
řekni mi,
že tentokrát to dopadne dobře,
řekni mi to prosím,
spolu se spoustou optimistických slov a ani jedním proti.
Naříkej možná,
Říkej určitě,
přesvědč mě
nebo mě oklam
na tom nezáleží
A nakonec mi řekni: "Věř tomu!"

vzkaz od přítele

"ach děvče máš to těžké

tešké..

ale tvůj čas jednou nadejde

a zlé síly povstanou

a pohasne vše krásné

no prostě pravda a láska vždy zvítězí" Jak řekl jeden můj vážený přítel