Déšť

Déšť jako očistec
 od smilnění
od smutku
od nenávisti
od nešťastné lásky.
Déšť jako boží slzy 
nad utrpením a nespravedlností.
Déšť jako rosa
na rozkvetlé louce.
Déšť jako čirá voda snášející se z nebes na lidské tváře,
stékající po vráskách, po rtech zkřivených úsměvem či zamračením, 
dopadající na ruce
pomalu stékající po čáře života
a z ní dopadá na zem.
Déšť jako zázrak,
uprostřed horkého léta.
Déšť jako nevítaný host
přerušující polibky milenců.
Déšť jako příčina slov " To je ale hnusně venku"
nechápajíc odporuju " Pro mě krásně!"
Déšt jako nepřítel všem technologiím
a nejlepší přítel přirody.
Déšt jako kapka,
dopadající na mou tvář
důvod k úsměvu je pro mne ten boží pláč
natáhnu dlaně k nebesům s touhou chytat Déšť.
Déšť jako věc,
kterou nikdy nepřestanu milovat.