Ples je jeden velký běs

Zničili jste mě do morku kostí,
tak co po mě ještě chcete?
Copak jsem vám už toho nedala dosti?
Nechcte mě být,
už mě nechte svou cestou jít...
prosím, už nemůžu,
už chci jen aby bylo po celé té události,
teď jsem jen plná zlosti,
místo toho abych kypěla radostí.
Já se na to těšila,
měl to být ten dlouhoočekávaný večer,
ten můj večer,
ten večer, co budu krásná,
co budu ženou,
co budu dospělá,
co si budu jen užívat.
Místo toho stres,
je to děs!
Už chci po plese mít,
a jen celé to sklenkou vína zapít...
pro vás je to snadné,
vy tomu práci nevěnujete,
nevěnujete tomu čas,
a tak mi přidáváte dál a dál úkoly,
a vůbec vás nezajímá, že musím dělat do školy,
že to všechno nezvládám.
Jen doufám a modlím se,
aby to za tu práci alespoň stálo,
chci jen vděčnost, jen tak málo...
Prosím, prosím, ať to dobře dopadne...
a ze mě tenhle všechen stres opadne