slzy
smích a pláč
co z toho dřív
co později
jak to začalo
jak to skončilo
jací jsme byli
jací jsme teď

loučíme se
jedna etapa končí
další začíná
přijímáme a vcházíme se zavřenýma očima
bojíme se je otevřít
a zřít
je tam lépe
nebo hůře
jen bůh ví... co je za zatáčkou

4 roky

Láska přátelství

Víš sama nevím...
nevěděla jsem, co si vybrat...
slyšela jsem ne... ale na druhou stranu ano...
Pak jsem si řekla proč to nezkusit za pokus nic nedáš...
třeba najdeš to, co hledáš...

Jenže v tu chvíli
začal ses vzdalovat
začal ses mě bát

Beze slov
bez pohledů
bez grimas

končí tohle přátelství
co možná mohlo být vztah...

a mě to dochází...
už tě nikdy neuvidím...
je mi smutno.

liter - slovo - svět

den ponořený ve světu literatury.. prosím nenechte mě odcházet, už nikde jinde se nechci nacházet... pak zas probuzení, realita a nic jiného to není...

Romeo a Julie

v interpretaci se praví:


Jedinečný vztah individua k ideálu, který vlastně splývá se skutečným smyslovým podmětem - kontrast "nového citu" Romea k Julii a "Starého citu" Romea k Rosalině, založeného na ideálu kurtoázní lásky
Prostředí - svět bez ideálu , pro který je charakteristické :

• protiklad každodennosti (životní pragmatismus a slepá vitalita instinktů)
• upadající obřadní zvyklosti

Milenci jsou však schopni opustit svět svých ideálů a vidět skutečnost svého prostředí jinak než v podobě slepé fatality.
Kontrast k tradiční představě harmonické jednoty člověka a světa založeného na rovnováze protichůdných sil v přírodě i lidském nitru.
Zdůrazňuje renesanční představu o pomíjivosti lásky jako smyslového vztahu a o časovitosti milostné touhy.
Téma zániku ideálu dvorské lásky.

... když někteří jsou stejně nepoučitelní, i když čtou tyto řádky... romantik ve mně přežívá i přes všechny slova, činy, chyby, důkazy, argumenty, knihy, filmy.... je to ve mně a nikdy už se nezměním, moc dobře to vím...
U mě naděje poslední umírá... a víra na ní je postaven můj svět
Jak řekl Ivan, lepší nešťastně milovat než nemilovat vůbec, protože upřímně, když nemiluješ, stojí to za nic a je to jako kdybys nežil.

Jednou ráno....

Ráno se probudím zmatená
V domnění, že jsem zaspala se rychle vrhám k telefonu
ten ohlašuje půl sedmé
oddychla jsem si, stíhám maturitu,
a pak mi to dojde když chci rychle vstát,
je sobota... maturitu jsem  psala včera...
je sobota půl sedmé ráno... ach bože! Já jsem prostě idiot

Chci dál spát,
ale neúprosná bolest v noze mi v tom zabraňuje,
Chvíli se snažím ji přemoct,
ale nakonec ona zvítězí...

Vstávám,
zjistím, že situace je horší než jsem předpokládala,
do mého života se opět vrací dva stáří známí,
ortéza
berle
neohlášeně se zas vetřeli do mého života,
proč proč proč jste se zase vraceli?

Díky nim zas padá tanec
moje vášeň
díky nim padají procházky
které mi dělají takové potěšení
v tyhle krásné dny
Proč mi to děláte?! Copak jsem tak špatný člověk?

Ranní návštěva toalety,
zrovna ten den moc pěkně nezačíná
vracím se do postele
hlava jako střep
žaludek na vodě
a palčivá bolest procházející nohou
mě nenechají spát,
a tak se mi jen točí myšlenky hlavou...

.... včera první nejdůležitější zkouška v mém životě,
a já ji asi neudělala
.... tak jsem se šla vybít na Majáles
skvělá hudba v doprovodu se skvělými lidmi
ještě ve spojení s alkoholem a cigarety, se o to
měli postarat
... částečně to pomohlo....
.... až na....
-5 vylitých pití z toho dvakrát strefa do mě
a to  vše za mé peníze (no nevyplatí se to?!)
-kotník, který se při chůzi se samovolně vychýlil ze své osy
udělal kolečko a zvětšil svůj objem dvakrát

teď je ráno je po všem, jen ležím... přemýšlím o sobě...
jak je to možné, jak může být někdo takový smolař jako jsem já....
... ale můžou se stát i horší věci....
Připadám si jako troska
zřícenina
zřícenina hradu, co dříve byl mohutný a krásy a čršelo to v něm energií
a dnem z něj zbyly jen trosky...
jen pár kamenů, kterých si ani nikdo nevšimne a které jsou bezvýznamné...

...Do toho on se stále neozval
už jsem se s tím smířila
naletěla jsem
byla jsem jen holka na jednu noc
nelituji ta noc byla nejkrásnější v mém životě...
aspoň vzpomínka a šrám v srdci zbudou...
jen lhát si nemusel...
já se tě o nic neprosila...
sám si to říkal a jestli si to tak necítil tak proč?
Já se tě neptala....
Nemá to cenu řešit...
jsi má nešťastná platonická láska,
s kterou je čas se smířit, že jí zůstane...
že zázrak se nestane...

... smíchané myšlenky,
ranní káva mě probouzí,
je tu další den
včera noční můra
tak co třeba dneska sen?

4

Ještě čtyři dny zbývá,
co se za nimi skrývá?
Žádný stesk,
já nejsem žádná holka co má lesk.

Vím, co mě čeká, žádná zpráva,
bohužel jen on na ni má práva...

Čtyři...
...tři...
...dva...
nic....
co k tomu dodat víc...

babička

Bla jsi tu,

zítra je ten velký den

vím, že by bylo úžasné kdybys tu byla

dala by jsi mi amulet jako vždycky si mi dávala

myslela by jsi na mě

řekla že budeš držet palce i u nohou

ach jak já bych si přála aby tu byla

Chybíš mi,

chybí mi ten člověk který mě vždycky pochopí,

který mě nikdy neodsoudí

chybíš mi ty

Tvá vůně

tvůj hlas

tvé šaty

tvůj náramek, který teď nosí má maminka...

tím je to smutnější

protože mi to připomíná, že již tu nejsi

Víš vždycky nosím ten náramek od tebe pro štěstí,

ani nevím, jestli to nosí štěstí, ale určitě ano, protože si to darovala s láskou,

nosím ho hlavně kvůli tomu, že bych si přála, abys byla u toho,

a tak možná je to hloupé, ale tvou přítomnost prokazuji náramkem...

Pamatuju si jak si mi napsala poslední dopis...

byl z nemocnice....

poslal si ho v obalu od kapesníčků

již nevím, co v něm stálo,

ale na tom nezáleží,

tvé dopisy byly vždycky krásné,

vždycky mi udělaly radost,

vždycky byly hravé....

A teď mi zbyly jen ty... ty dopisy od tebe...

a tak tu sedím nad hromádkou dopisů

a potoky slz padají z mých očích...

Doufám, že mě vidíš,

věřím v tebe, 

věřím, že tu se mnou pořád jsi

věřím, že jsi můj anděl strážný...

prosím nikdy mě neopouštěj

Vždycky tě budu mít ve svém srdci....

tvá láska Kytka