pohledy se střetly,
ja tě v nich poznala,
nevědouc, že ty mě taky...
Procházejíc kolem sebe
jsme se celý večer míjeli
Vstoupils do dveří
a já z nich vycházela
pohledy se střetli
pozdravils mne
Večer se zamotal
zrychlil se
nabral jiné otáčky
Seděli jsme
mluvili a mluvili
slova společná
odlišná
avšak stejná
Bylo mi s tebou dobře
čas utíkal stále rychleji a rychleji
a pak se zasekl
Tvá otázka
má otázka
a tvá odpověď...
Víra umřela
Opět
znova
proč
zas
už prosím pro jednou ne
prosit můžeš, ale nepomůže to...
Čas začal plynout pomaleji...
slova se proměnily v polibky
doteky
gesta
osudovou přitažlivost
i když jsem věděla, že nebude už zítra...
ale člověk žije jen v ten okamžik
Říkáš si to opakuješ,
ráno se snažíš zapomenout,
možná bys to i zvládla...
ale on se ozval..
proč?
proč?
A teď s hlavou plnou jeho
snažím se vnutit ty dva, kteří tam byli předtím
ale už to nejde...
zapomněla jsem
na koho jsem neměla...
zůstal v ní ten, kdo nemá...
a taková jsem já....
asi si neměl vcházet do dveří...
Nelituju... ten večer nejde zapoemnout..
čas nejde vzít zpět...
čas to zahojí...
a do té doby... já zas nešťastně zamilovaná...
