já stále stejná,
nepoučitelná,
prostě je to asi ve mně,
jako květina,
upnu své kořeny,
když drží nechám je v té zemi,
cítím se dobře bezpečně,
zůstávám na místě upnu se,
ale ni té zemi nejsem dlužna,
ale časem i země něco na oplátku
země začne chtít,
v ten čas odřezávají mě,
dají do vázy,
kde uvadám za několik dní...
a z přítele se stává nepřítel
už nemůžu to udělat znova... nemůžu
Žádné komentáře:
Okomentovat