chytám tužku začínám psát
konečně mám čas
ale nemám energii
cítím tíhu svých řas
i když je přemlouvám
i když jim říkám, prosím teď ne
teď mám konečně chvíli pro sebe
Ony mne neposlouchají
a tíhnou a tíhnou
A tak to zas dopadá
že padám do postele dostižená únavou
a jen si nechávám zdát
o tom, co jsem vše konečně chtěla dělat.
Zbyl mi jen sen... protože pak zas začíná den
Žádné komentáře:
Okomentovat