minulost pritomnost budoucnost

V milosti se utapet
v pritomnosti vycitat
v budoucnosti kdo vi
ceka smireni
nebo vse je jen domneni
copak se to nikdy nezmeni?

Ublizit,
a zase zehlit
vyjasnit
a zase zamlzit.
Pravda
nebo lez
asi vyber si co chces.

nenavidet
ci milovat.
Laska
ci pratelstvi
byt sama
ci manzelstvi.

Jeden clovek rekl,
az budes mit deti,
a ja rekla myslis, ze budu?
Ja doufam,
jenobcas zacinam pochybovat
lasku jsem prozila
a moc az mco jsem ji zazila...

Jsem blazen uprostred normalu,
jsem priroda uprostred betonu
jsem stojici osoba,
uprostred pohybujiciho davu,

Jsem..
jsem
jen hledam ukldineni,
pochopeni,
lasku,
nalezeni,..
asi jen doufam

Dva

Myslela jsem, že potřebuji,

ale spíše jsem chtěla,

myslela jsem, že chci,

ale pouze jsem si to myslela,

myslela,

ale necítila.

Toužila jsem po doteku,

obejmutí,

polibku,

jít ruku v ruce,

ale když jsem toho dosáhla,

zjistila jsem,

že dotek bez lásky,

polibek bez rtů, které toužíte políbit,

obejmutí v kterém netoužíte být,

ruka toho, po kom netoužíte,

neznamená nic.

Je to jen věc, která se vás týká,

ale netluče vám srdce jako o závod,

nečervenáte se,

nemyslíte na ten dotek,

polibek,

ruku, na toho člověka,

je to jen věc, co se stala...

Týká se Vás a vy ji musíte vyřešit...

Chci

Chci se naučit číst,
když nevnímám,
chci se naučit běžet dál,
i když už nemůžu,
chci se naučit neusnout,
když nechci spát,
chci se naučit probudit,
kdy chci,
chci se naučit být silná,
i když nejsem...

Chci se naučit...
jen chtíč a iluze

Já?

Můžu za to já?
Provedla jsem něco?
Příčím se ti?
Říkáš, řekl bych ti, kdyby...
ale začínám pochybovat.
Proč vy, muži nemůžete být upřímní,
když ne , tak ne,
ale řekni to narovinu,
Chováš se jako můj přítel,
nebo kamarád,
jak mám poznat jak moc máš mě rád?
Nevyznám se v tobě,
nevím, co mám čekat,
co já mám dělat,
jestli s tebou počítat.
Tak řekni, co honí se ti hlavou,
co si myslíš,
a nebo alespoň řekni
ano
nebo
ne..

Nebudu se omlouvat,
nebudu se na ostatní vymlouvat,
jsem jaká jsem a
měla jsem pocit..
že mě takovou máš rád...
že mi nic nevyčítáš...
možná špatný byl...
Neznám tě,
navyznám se v tobě,
chtěla bych,
jen ty sám mi dveře musíš otevřít,
a to nevím,
nevím,jestli se stane,
chci všechno nebo nic,
Tak miluj mě
a nebo
běž pryč

Tanec Života

Nový začátek,
starý konec,
jiný počátek,
začíná nový tanec.
Tanec v kterém je spousta otoček,
až zatočí se svět,
tanec, který je těžký, náročný,
který tě vyždíme, až z tebe nezbude nic,
Ale když naučíš se jeho kroky, jeho rytmus,
a tančit ho ladně.
Vyhraješ,
vyhraješ nad světem,
vyhraješ nad problémy,
vyhraješ nad sebou.
A zíškáš mnoho,
získáš klid,
to nejjcennější,
co může být,
co se dá tak lehce ztratit,
a ztěží získat.
Získáš čas,
o kterém platí to samé,
začne plynout, tak jak mu poručíš,
budeš sám svým pánem.
Už nebude ti proklouzávat mezi ty prsty.

Já chci tančit ladně,
i když podlamují se mi kolena...
ale já to zvládnu...
já to vidím, vidím to v tom prázdnu

ty

Co tim vsim chces rict?

Ceho ceho chces docilit?

Ty nebo ty

tak rekni mi

jste jako jing a jang

jeden cerny

druhy bily

oba jste...

vyjimecny

nevim nevim co s vami

nevim kdo z koho

ale ty ty proste u tebe nevim nic

jsou to jen domnenky, 

iluze,

nalhavani

nebo je to pravda?

nic o tobe nevim

zhola nic

jsi pro me jednou velkou zahadou

kterou nedokazu rozlustit

i kdyz nad ni travim hodin ypremysleni

jsi zalozkou v knize

kterou nemuzu najit mezi tisicemi stranami

a pak najednou se zjevis

a jsi tu

na miste

v mem zivote

pak zad odejdes

a nechas tam caru, ktrea nejde vymazat

dokavad neni ted a hned

zapominam

ale kdyz je ten okamzik tak...

najednou v hlave jsi jen ty...

a ja nevim

nevim

proste ty...

rekni mi kdo jsi

po cem touzis

co se ti honi v hlave

kdo ti chodi mysli sem a tam

jak myslis to co rikas

jak myslis sve chovani

co zamyslis

co zamyslis se mnou...

Nebavi me hadat...

v tehle hre jsem spatna...

podzim melancholie smutek

Při pohledu na sebe...

já nevím jak to říct,

je mi z toho smutno,

mám vztek,

klesá moje mínění... a zjištuji že vše bylo jen domění...

splněné řání, mi vlastně otevřelo oči... 

ach jo...

slabost

Mám slabost, řekla ona,
mám slabost řekla jsem já,
ona ani já netoužíme býti dvka tvá,
ale něco v tobě je,
něco co nás přitahuje,
tvůj dotek,
tvůj polibek.
Tvá přítomnost nás rozruší,
i když si přejeme mít nadhled,
stačí jen jeden tvůj pohled...
Děláš to ty,
jsou to ty detaily,
ta skrytá vášeň
v letmém dotyku,
skryté touha,
lesknoucí se v jiskrách tvých očí.
Napětí co vejde s tebou do místnosti,
 v mé přítomnosti.
Ach zamotala jsem se do té pasti,
a teď zbývá jen otázky si klásti,
neznám cestu úniku,
a tak jen bloudím,
hledám,
čekám,
až se zas objevíš...

Výčitky

A už je to tu zas,
zas mi něco vyčítáš...
Proč proč mi to děláte?
Je to můj život,
já nejsem vy.
Máte svoji představu,
je vám jedno jaká je má,
stále mi to připomínáte,
upomínáte mě,
dokola,
dokola,
pořád dokola.
Mě to nebaví,
já nejsem vy a nikdy nebudu.
Copak mě nemůžete nechat být?
To vás vůbec nezajímá, co vlastně chci já?
To mě nemůžete nechat žít život podle sebe?
Já nejsem malá,
už ne...
teď je to na mě,
tak Vás prosím,
respektujte mě,
neberte mi moje sny, ideály a názory,
nepleťte si svůj názor s mým.
Mně se taky spousta věcí nelíbí,
ale nic neřeknu,
je to vaše věc...
tak to prosím mějte i naopak...
Slyším stále jen kritiku,
ale kam se poděly pochvaly?
ty už neslyším..
Myslím, že je dobře, že tu budu jen pár dní  apak pryč,
mám pocit, že si mě začnete víc vážit...

špatná volba

Další špatná osoba,
do srdce se mi zapletla,
copak si neumí správně vybírat,
že ty které mají zájem odmítá,
a ty co ne pouští dál.
A tak to dopadá tak, že chlapeček si hrál,
hrál si s ní,
jak malí,
smáli se,
byli na okamžik šťastni.
A tak druhý den holčička na pískovišti čeká,
těší se, že zas si bude s ním hrát...
ale on nepřichází...
Nebaví ji čekat,
a tak staví bábovičky sama.
A v duchu si říká : "Já je stejně umím lepší, alespoň mi to nekazí"

Sama,
v prázdné posteli,
schoulená v pánské košili,
rozmazané oči,
díky kterým doufáš že všechno smažeš,
mokré tváře,
od slz,
já nemůžu,
čemus na tom nerozuměl?
sobectví nenávist pláč
v den napůl smůly napůl štěstí....
ale končí smůlou
tak doufejme že zítřek začne štěstím

naivita

Nech mě chlapečku,
nech mě si hrát,
nech mě uprostřed louky tancovat,
dlouhé vlasy větrem vají
a pořád dolů a dolů mě strhávají
avšak já si toho nevšímám jen stále tančím dál
protože nechci jít tam...


Nech mě chlapečku,
nech mě si hrát,
nech mě uprostřed louky tancovat,
nožky se zemí se střetávají
a trny se do nich zabodávají

avšak já si toho nevšímám jen stále tančím dál
protože nechci jít tam...


Nech mě chlapečku,
nech mě si hrát,
nech mě uprostřed louky tancovat,
ruce se ladně pohybují
stébla trávy do nich šlehají

avšak já si toho nevšímám jen stále tančím dál
protože nechci jít tam...


Nech mě chlapečku,
nech mě si hrát,
nech mě uprostřed louky tancovat,
s hlavou zakloněnou,
slunce pálí mě do tváří

avšak já si toho nevšímám jen stále tančím dál
protože nechci jít tam...


Nech mě chlapečku,
nech mě si hrát,
nech mě uprostřed louky tancovat,
otevřu oči,
abych nebe spatřila
a už nemůžu dál,
ostré světlo vžene mi slzy do očí...
a já vím, že už jsem tam...
ze svého snu do reality zavítám...

mráz

Přítel

byl

byl?

jistě?

ne

určitě

možná

hloupá

naivní

proč ne?

někdo musí být

Za trest se mnou

za odměnu s jiným

strašná

já?

já!

a proč ne?

někdo musí být!

zase?

zase!

jako vždy

jak jinak

zklamaní

rozmrzelost

a proč ne?

někomu se to musí stát

Vidět?

slyšet?

číst?

raději zavřít

oči 

srdce

ruce

hlas

zacpat

uši

pusu

nos

necítit

nevidět

neslyšet

sám

ve svém světě?

a proč ne když tam chceš být!

cena?

nulová

za mě?

ani korunu by nedal

údiv?

ani ne

rezignace

a proč ne po to všem

vzpomínka

bolest

rozčílení

zapomnění?

ne!

proč ne , každý to neumí .. bohužel

nenávist

láska 

přátelství

to všechno a zároveň nic

bezcitná

bez problémů

bez chyb

taková podle ostatních?

nejsem

nebudu

jen skrývám

všechno je to jedno

nechte mě být

nechte mě asi raději samotnou žít

nestojím o tebe ani o tebe 

jen přijdete ukážete komplikujete

pak následují výčitky

zlomená srdce

slzy 

křik

únava

bolest

vzpomínky

zamotaná hlava

k čemu?

raději si to ušetřím

vím, že ne navždy ale pro teď

slzy
smích a pláč
co z toho dřív
co později
jak to začalo
jak to skončilo
jací jsme byli
jací jsme teď

loučíme se
jedna etapa končí
další začíná
přijímáme a vcházíme se zavřenýma očima
bojíme se je otevřít
a zřít
je tam lépe
nebo hůře
jen bůh ví... co je za zatáčkou

4 roky

Láska přátelství

Víš sama nevím...
nevěděla jsem, co si vybrat...
slyšela jsem ne... ale na druhou stranu ano...
Pak jsem si řekla proč to nezkusit za pokus nic nedáš...
třeba najdeš to, co hledáš...

Jenže v tu chvíli
začal ses vzdalovat
začal ses mě bát

Beze slov
bez pohledů
bez grimas

končí tohle přátelství
co možná mohlo být vztah...

a mě to dochází...
už tě nikdy neuvidím...
je mi smutno.

liter - slovo - svět

den ponořený ve světu literatury.. prosím nenechte mě odcházet, už nikde jinde se nechci nacházet... pak zas probuzení, realita a nic jiného to není...

Romeo a Julie

v interpretaci se praví:


Jedinečný vztah individua k ideálu, který vlastně splývá se skutečným smyslovým podmětem - kontrast "nového citu" Romea k Julii a "Starého citu" Romea k Rosalině, založeného na ideálu kurtoázní lásky
Prostředí - svět bez ideálu , pro který je charakteristické :

• protiklad každodennosti (životní pragmatismus a slepá vitalita instinktů)
• upadající obřadní zvyklosti

Milenci jsou však schopni opustit svět svých ideálů a vidět skutečnost svého prostředí jinak než v podobě slepé fatality.
Kontrast k tradiční představě harmonické jednoty člověka a světa založeného na rovnováze protichůdných sil v přírodě i lidském nitru.
Zdůrazňuje renesanční představu o pomíjivosti lásky jako smyslového vztahu a o časovitosti milostné touhy.
Téma zániku ideálu dvorské lásky.

... když někteří jsou stejně nepoučitelní, i když čtou tyto řádky... romantik ve mně přežívá i přes všechny slova, činy, chyby, důkazy, argumenty, knihy, filmy.... je to ve mně a nikdy už se nezměním, moc dobře to vím...
U mě naděje poslední umírá... a víra na ní je postaven můj svět
Jak řekl Ivan, lepší nešťastně milovat než nemilovat vůbec, protože upřímně, když nemiluješ, stojí to za nic a je to jako kdybys nežil.

Jednou ráno....

Ráno se probudím zmatená
V domnění, že jsem zaspala se rychle vrhám k telefonu
ten ohlašuje půl sedmé
oddychla jsem si, stíhám maturitu,
a pak mi to dojde když chci rychle vstát,
je sobota... maturitu jsem  psala včera...
je sobota půl sedmé ráno... ach bože! Já jsem prostě idiot

Chci dál spát,
ale neúprosná bolest v noze mi v tom zabraňuje,
Chvíli se snažím ji přemoct,
ale nakonec ona zvítězí...

Vstávám,
zjistím, že situace je horší než jsem předpokládala,
do mého života se opět vrací dva stáří známí,
ortéza
berle
neohlášeně se zas vetřeli do mého života,
proč proč proč jste se zase vraceli?

Díky nim zas padá tanec
moje vášeň
díky nim padají procházky
které mi dělají takové potěšení
v tyhle krásné dny
Proč mi to děláte?! Copak jsem tak špatný člověk?

Ranní návštěva toalety,
zrovna ten den moc pěkně nezačíná
vracím se do postele
hlava jako střep
žaludek na vodě
a palčivá bolest procházející nohou
mě nenechají spát,
a tak se mi jen točí myšlenky hlavou...

.... včera první nejdůležitější zkouška v mém životě,
a já ji asi neudělala
.... tak jsem se šla vybít na Majáles
skvělá hudba v doprovodu se skvělými lidmi
ještě ve spojení s alkoholem a cigarety, se o to
měli postarat
... částečně to pomohlo....
.... až na....
-5 vylitých pití z toho dvakrát strefa do mě
a to  vše za mé peníze (no nevyplatí se to?!)
-kotník, který se při chůzi se samovolně vychýlil ze své osy
udělal kolečko a zvětšil svůj objem dvakrát

teď je ráno je po všem, jen ležím... přemýšlím o sobě...
jak je to možné, jak může být někdo takový smolař jako jsem já....
... ale můžou se stát i horší věci....
Připadám si jako troska
zřícenina
zřícenina hradu, co dříve byl mohutný a krásy a čršelo to v něm energií
a dnem z něj zbyly jen trosky...
jen pár kamenů, kterých si ani nikdo nevšimne a které jsou bezvýznamné...

...Do toho on se stále neozval
už jsem se s tím smířila
naletěla jsem
byla jsem jen holka na jednu noc
nelituji ta noc byla nejkrásnější v mém životě...
aspoň vzpomínka a šrám v srdci zbudou...
jen lhát si nemusel...
já se tě o nic neprosila...
sám si to říkal a jestli si to tak necítil tak proč?
Já se tě neptala....
Nemá to cenu řešit...
jsi má nešťastná platonická láska,
s kterou je čas se smířit, že jí zůstane...
že zázrak se nestane...

... smíchané myšlenky,
ranní káva mě probouzí,
je tu další den
včera noční můra
tak co třeba dneska sen?

4

Ještě čtyři dny zbývá,
co se za nimi skrývá?
Žádný stesk,
já nejsem žádná holka co má lesk.

Vím, co mě čeká, žádná zpráva,
bohužel jen on na ni má práva...

Čtyři...
...tři...
...dva...
nic....
co k tomu dodat víc...

babička

Bla jsi tu,

zítra je ten velký den

vím, že by bylo úžasné kdybys tu byla

dala by jsi mi amulet jako vždycky si mi dávala

myslela by jsi na mě

řekla že budeš držet palce i u nohou

ach jak já bych si přála aby tu byla

Chybíš mi,

chybí mi ten člověk který mě vždycky pochopí,

který mě nikdy neodsoudí

chybíš mi ty

Tvá vůně

tvůj hlas

tvé šaty

tvůj náramek, který teď nosí má maminka...

tím je to smutnější

protože mi to připomíná, že již tu nejsi

Víš vždycky nosím ten náramek od tebe pro štěstí,

ani nevím, jestli to nosí štěstí, ale určitě ano, protože si to darovala s láskou,

nosím ho hlavně kvůli tomu, že bych si přála, abys byla u toho,

a tak možná je to hloupé, ale tvou přítomnost prokazuji náramkem...

Pamatuju si jak si mi napsala poslední dopis...

byl z nemocnice....

poslal si ho v obalu od kapesníčků

již nevím, co v něm stálo,

ale na tom nezáleží,

tvé dopisy byly vždycky krásné,

vždycky mi udělaly radost,

vždycky byly hravé....

A teď mi zbyly jen ty... ty dopisy od tebe...

a tak tu sedím nad hromádkou dopisů

a potoky slz padají z mých očích...

Doufám, že mě vidíš,

věřím v tebe, 

věřím, že tu se mnou pořád jsi

věřím, že jsi můj anděl strážný...

prosím nikdy mě neopouštěj

Vždycky tě budu mít ve svém srdci....

tvá láska Kytka

porad dokola

dokola dokola dokola točí se koloběh života
přijde a zas odejde
potěší a zas zklame
probudí cit a zas ochladne
dokola dokola dokola

dokola dokola točí se koloběh života
pořád stejný začarovaný kruh
nelze z něj vybočit
jen neustále chodíme tou stejnou pěšinou
znechuceni z toho, že víme, co přijde
ochuzení o nový poznatek
dokola dokola dokola

dokola dokola točí se koloběh života
známe pravdu
ale nechceme si ji připustit
doufáme do poslední chvíle
přece naděje poslední umírá
toužíme po tom, aby jsme neměli pravdu
dokola dokola dokola


dokola dokola točí se koloběh života
toužím potom proměnit zklamání
v potěšení
ale touha nestačí
některé věci člověk prostě nezmění...
jen osud v kterém je to napsáno
dokola dokola dokola

procházka

slečna byla v úskalí
utíkala
nevěděla kam
jen věděla, že musí

Konečně se uklidnila
poté co jí déšť dopadl na tvář
poté co viděla město po dešti
poté co spatřila to nebe plné barev
měnící se každým svým kouskem
poté, co ji čerstvý vzduch doplnil dech, který ji už docházel...
jako by ji dal novou sílu, klid, pocit úlevy,
svět je přec krásný.

Konečně se uklidnila,
zanechala na té lavičce své pochyby
zanechala tam své problémy
zanechala tam myšlenky, co jí tak tíží hlavu
jako by byla o sto kilo lehčí...
ulevilo se jí, věděla, že se vrátí, ale užívala si té chvilky,
svět je přec krásný.

Konečně se uklidnila,
cestou potkala dvě kolébající kačenky,
cestou ve městě plném technologie, objevila ten krásný kus přírody
cestou šla nad rozkvetlými stromy, vůně jejich květů prostoupila skrze ní
cestou si všimla kolejí od kterých se odrážel západ slunce
cestou životní cestou
jako by byly ty koleje, nikdy nevíte do jaké výhybky odbočíte, a co vás za ní čeká,
Byla klidná, smířená s oběma možnosti....
život je přec krásný.

"Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí; vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely. " - Romain Rolland- Petr a Lucie

artful

artful - clever at getting what you want perhaps by not telling the truth
-dictionary
art - ful - l
isn´t it amazing?
isn´t it weird?
art +full -l = artful
how can be art in the word what describes the worst  people´s character
can anybody tell me?
Or does it mean that somebody who is artful is opposite of human which is full of art?
Because there is minus l?
I hate people who is artful
but I love anything what is connect with art.
Art is the most beutifull word in the whole word,
so how can be in this most ugly word. How how?

Zazvonil zvonec a pohadky je konec...
tentokrat vazne nadobro...
zivot neni pohadka...
asi je to dobre...

Pohádka

Znělo to jako pohádka,
ale pohádka to nebyla,
stalo se to...
bohužel... nebo bohu dík?
Těžko říct

Znělo to jako pohádka,
ale pohádka to nebyla,
pohádka má dobré konce
ale tahle zatím žádný nemá
i když těžko říct,
možná už skončila
a já si to jen neuvědomila...
bohužel nebo Bohu dík?

Znělo to jako pohádka,
ale pohádka to nebyla,
avšak přec v sobě kouzla skrývala,
ona byla očarována aniž by se nadala
bohužel nebo Bohu dík?
Těžko říct

Znělo to jako pohádka,
ale pohádka to nebyla,
i když polibek v ní byl,
i princ,
avšak byla to jen chvilka a nezbylo zhola nic,
jen ten její cit...
bohužel nebo bohu dík?
Těžko říct

Znělo to jako pohádka,
ale pohádka to nebyla,
jen realita,
z které jen vzpomínka zbyla,
je ona nikdy nezapomněla...
Bohužel nebo Bohu dík?
a co on?
Těžko říct...

Znělo to jako pohádka,
ale pohádka to nebyla,
byl to jen příběh jedné nešťastné lásky
Stalo se to
bohužel nebo Bohu dík?
To těžko říct...

Jen ta naivní holka bude pořád o tom snít
tak jako v pohádce
a bohužel ví
že nikdy si nedá říct...
To s jistotou dá se říct

Ztrácím se mezi pojmy realita a sen.

Carmen

Svou krásou tě zmámí
každého uchvátí
rudá a červená jsou barvy její
rudá jako horká krev, co koluje ji v žilách,
černá jako jako smrt,
protože když přijde nikdo se jí nedokáže ubránit.

Svými pohyby svými výrazy svým tancem
všechny uchvátíš
jako bys hořela
jako bys pálila
ale stejně se tě každý touží dotknout

Ty neříkáš ne,
říkáš ano
zůstaneš s nimi
splynete v jedno tělo
s takovou vášní
s takovou noblesou
s takovým požitkem
půjčíš jim své tělo svou duši.

A poté odcházíš
neposkvrněna láskou
neposkvrněna citem
jen je spálíš na popel
a necháš vítr pohrávat si sním

Jen s cigaretou
a láhví vína
vždy zůstáváš..

Ti nepolapitelní, jsou nejvíce přitažliví....

Jsi krásný
tvůj úsměv je jako...
jako dárek
potěší, ale nevíš, co se uvnitř jej skrývá
Nikdy se mi tohle nestalo
ale teď to prostě nastalo...
Něčím mě přitahuješ
nemůžu od tebe odtrhnout oči, když jsi v místnosti,
když mám okolo tebe projít snažím se vypadat krásně,
i když vím, že se asi  nedíváš...
Jsem pro tebe jen malá holka,
pořád naivní
pořád vysmátá
šílená
a nepopsaná realitou
a já to nemůžu změnit...
Ale věř mi není to pravda,
jen mi dej šanci...
třeba pochopíš můj svět
a třeba taky ne
to ví jen Bůh jak se to vyvine...

Jsem hloupá
a já vím
jen bláznivá holka, co poslouchá blues
a leží v básních

K čemu tahle báseň?
Jen to dokazuje jak naivní jsem
vždyť sama vím,
jak to dopadne...
tak jako vždycky, když někdo do oka mi padne...

Ti nepolapitelní, jsou nejvíce přitažliví....
a tak nám dejte šanci, chyťte se do sítě....

únava

dostižená únavou

chytám tužku začínám psát

konečně mám čas

ale nemám energii

cítím tíhu svých řas

i když je přemlouvám

i když jim říkám, prosím teď ne

teď mám konečně chvíli pro sebe

Ony mne neposlouchají

a tíhnou a tíhnou

A tak to zas dopadá

že padám do postele dostižená únavou

a jen si nechávám zdát

o tom, co jsem vše konečně chtěla dělat.

Zbyl mi jen sen... protože pak zas začíná den

Jen to jedno

Probuzení 

ráno

bolest hlavy

slepené oči

nahá

v cizím domě

vedle ní leží neznámý muž

Snaží se vzpomenout

na jméno

na to jestli použili ochranu

na to, kde vůbec je

na to jak se tam octla

na to kde má oblečení

na to kde nechala kabelku

Myslí na to

že je hloupá

že se stydí

že udělala další hloupost

že lituje

ale už to nezmění.

Je jí do pláče...

Copak Vám mužům to za to stojí?

Co Vám mužům se na tom tollik líbí?

Jdete ven,

hledáte své oběti,

po nalezení

do vyvolené naléváte alkohol

dokud nebude povolná

na slovo ne neslyšíte,

ne pro Vás není odpověď,

(ach Bože jak je to smutný svět).

Chcete hlavně ukojit své potřeby,

na nich Vám nezáleží,

ony jsou pro Vás jen jakási věc,

co za pár drinků bude Vaše,

bude jako loutka,

nebude se moci bránit,

nebude vědět o sobě,

a Vy?

Vy toho samozřejmě využijete!

Vždyť je to dobrá investice!

Copak se nestydíte?

Každý den si dopřáváte onanie,

nestydíte se nad svým sebeuspokojováním,

Nestydíte se za to, že je to pro Vás denní potřeba,

jak namazat si máslo na chleba.

Nestydíte se krásnou ženy využít,

a jen ji prostě použít.

Copak v sobě nemáte kousek citu?

Copak vy si nemyslíte, že milování s láskou Vám dá mnohem víc?

Copak Vám nevadí, že druhý den z té ženy nezbude nic?

Copak pro Vás žena není člověk co za úctu by stál?

kde jsou ty časy, kdy muž se tohle dělat bál....

Prosím Vás, muže, važte si nás,žen.

T a K

"nerozlučná dvojka na život a na smrt, nejlepší tanečnice multistylů a její věrný poskok vstříc každodenním problémům a nešvarům, odolávající vlně nepřátelství a pomluv ...to jsme my" Jak řekla jedna má vážená přítelkyně. Bojovnice za pravdu a lásku!

život jde dál, ale srdce stojí

Myslela jem si, že už jsem dál...
byl to omyl
jsem v tom stále
i když nechci
proč pro jednou nemůžu poručit srdci a ono by přestalo bušit proti mě?
Tohle mě zničí...
oni mě zničí...
on mě zničí..
ale přesto i když nechci...
i když to vím
nejde to jinak než.... m ....
Pět měsíců, 
nemyslela jsem na tebe,
pět měsíců,
zamilovávala jsem se,
pět měsíců,
užívala si,
pět měsíců jsem si myslela, že to byla nejlepší volba,
pět měsíců,
jsem si myslela, že jsem zatím,
pět měsíců,
a po těch tě vidím...
a proč je to jako by byl najednou srpen?
proč je to jako kdybychom spolu byli?
Proč je to tak přirozené?
Proč to sakra cítím?!
proč sakra proč?!
Proč, když nechci a nemůžu....
Chci pryč,
chci utéct tady od všeho,
nechci žádný vztah,
nechci žádného chlapa...
Chci být sama..
chci pryč...

Noční dělnice

V noci přichází,
odkrývá svou nahotu
nechává své tělo splynout v milostném aktu
za svítání odchází
zahalená,
její tvář zůstává zahalená v noci....


(inspirace Ivánek)

Točím se v tom kole stále dál,
sama si za to můžu,
sama si pomoct nedokážu,
Sama se stále víc zamotávám,
myslím si, že je to hra,
zatím mě to baví,
nezávazná hra, kterou si užívám,
ale sama vím, 
jak to může skončit,
ale už není cesty nazpět,
jen se směju a tále točím se dál,
i když nemám,
točím se dál a dál
dál a dál
dál a dál
dál
dál
dál

Ples je jeden velký běs

Zničili jste mě do morku kostí,
tak co po mě ještě chcete?
Copak jsem vám už toho nedala dosti?
Nechcte mě být,
už mě nechte svou cestou jít...
prosím, už nemůžu,
už chci jen aby bylo po celé té události,
teď jsem jen plná zlosti,
místo toho abych kypěla radostí.
Já se na to těšila,
měl to být ten dlouhoočekávaný večer,
ten můj večer,
ten večer, co budu krásná,
co budu ženou,
co budu dospělá,
co si budu jen užívat.
Místo toho stres,
je to děs!
Už chci po plese mít,
a jen celé to sklenkou vína zapít...
pro vás je to snadné,
vy tomu práci nevěnujete,
nevěnujete tomu čas,
a tak mi přidáváte dál a dál úkoly,
a vůbec vás nezajímá, že musím dělat do školy,
že to všechno nezvládám.
Jen doufám a modlím se,
aby to za tu práci alespoň stálo,
chci jen vděčnost, jen tak málo...
Prosím, prosím, ať to dobře dopadne...
a ze mě tenhle všechen stres opadne

Zmatek

nevyznám se v tobě,
nevyznám se v sobě.
Říkáš co chceš,
ale pak děláš prvý opak,
říkaš neřeš,
ale sám to řešíš,
tak kde je pravda?

Myšlenka

Je skvělé říkat, co si myslíme aniž by to někdo slyšel...

Zlost

Odhoď všechny své zlosti,
jinak se to zažere do morku tvých kostí,
pak už nebude cesty pryč,
a nakonec po tobě nezbude nic.

Klec

Uzavře tě do svých klecí,
a už tě nepustí ven
dokud se nevylečíš
a v hlavě ti na to nezbude jediná myšlenka
jen jediná vzpomínka
půjdeme vlnami, přebrodíme spolu moře
a pak osedláš mi oře
odjdeme pryč
do domu od kterého nemám klíč
nebudu vědět kam
dokavaď nebude tam
Pak už nebude útěku
budu v tvé moci
a ty zas v mé
probdíme spolu celé noci
milovat přeci
se dá i v malé kleci
láska vzplane mezi námi
zůstaneme sami se svými hrami
zahojíš mi všechny rány
až přestanou mít ostré hrany
a přestanou bolet
strávíme spolu spoustu let
Jen škoda, že je to jen sen,
a začína den....

Déšť

Déšť jako očistec
 od smilnění
od smutku
od nenávisti
od nešťastné lásky.
Déšť jako boží slzy 
nad utrpením a nespravedlností.
Déšť jako rosa
na rozkvetlé louce.
Déšť jako čirá voda snášející se z nebes na lidské tváře,
stékající po vráskách, po rtech zkřivených úsměvem či zamračením, 
dopadající na ruce
pomalu stékající po čáře života
a z ní dopadá na zem.
Déšť jako zázrak,
uprostřed horkého léta.
Déšť jako nevítaný host
přerušující polibky milenců.
Déšť jako příčina slov " To je ale hnusně venku"
nechápajíc odporuju " Pro mě krásně!"
Déšt jako nepřítel všem technologiím
a nejlepší přítel přirody.
Déšt jako kapka,
dopadající na mou tvář
důvod k úsměvu je pro mne ten boží pláč
natáhnu dlaně k nebesům s touhou chytat Déšť.
Déšť jako věc,
kterou nikdy nepřestanu milovat.

Rada přítelkyně

Řekni mi,
že se do něj nezamiluju,
řekni mi,
že tentokrát to dopadne dobře,
řekni mi to prosím,
spolu se spoustou optimistických slov a ani jedním proti.
Naříkej možná,
Říkej určitě,
přesvědč mě
nebo mě oklam
na tom nezáleží
A nakonec mi řekni: "Věř tomu!"

vzkaz od přítele

"ach děvče máš to těžké

tešké..

ale tvůj čas jednou nadejde

a zlé síly povstanou

a pohasne vše krásné

no prostě pravda a láska vždy zvítězí" Jak řekl jeden můj vážený přítel